Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- ai:platformy:claude-code:statusline [07.07.2026 18:08] – Aktualizace článku o Claude Code status line a subagentStatusLine Petr Nosek
+++ ai:platformy:claude-code:statusline [09.08.2026 23:18] (aktuální) – Aktualizace subagent status line pro aktuální chování label Petr Nosek
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ====== Status line pro Claude Code ======
-//Vytvořeno: **** | Aktualizováno: **~~LASTMOD~~**//
+//Vytvořeno: **11.04.2026** | Aktualizováno: **~~LASTMOD~~**//
 [[ai:platformy:claude-code:start|Claude Code]] umí podle [[https://code.claude.com/docs/en/statusline|oficiální dokumentace]] vykreslovat vlastní status line přes externí příkaz. Tohle je moje aktuální konfigurace: hlavní ''statusLine'' ukazuje stav top-level session a samostatná ''subagentStatusLine'' přidává přehled běžících subagentů v agent panelu.
@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
   * Hlavní status line ukazuje pracovní adresář, model, session ID, využití context window, 5h a 7d limity a absolutní spotřebu tokenů.
-  * Subagent status line ukazuje každého subagenta jako vlastní řádek: agent, model, krátký popis, stav, tokeny, trend tokenů, rychlost tokenů za sekundu, běh od startu a případně pracovní adresář.
+  * Subagent status line ukazuje každého subagenta jako vlastní řádek: agent, model, krátký popis dispatche, živou činnost, stav, zaplnění jeho context window, tokeny, trend tokenů, rychlost tokenů za sekundu, běh od startu a případně pracovní adresář.
-  * Model subagenta se do panelu dostává přes konvenci v ''description'', protože Claude Code ho ve vstupních datech pro ''subagentStatusLine'' neposílá jako samostatné pole.
+  * Model subagenta se bere z pole ''model'', které Claude Code předává do ''subagentStatusLine''. Název ''subagent_type'' v datech samostatně není; pro přehled se proto zapisuje do ''description''.
   * Popisky subagentů jsou čitelné i při paralelním běhu více agentů.
@@ Řádek 199: / Řádek 199: @@
 </code>
-V reálných datech se ukázalo, že task obsahuje zejména pole ''cwd'', ''description'', ''id'', ''label'', ''startTime'', ''status'', ''tokenCount'', ''tokenSamples'' a ''type''. Pole ''type'' je jen obecná hodnota typu ''local_agent'', nikoli název použitého subagenta. Samostatné pole pro model ani název subagenta v datech není.
+V reálných datech task obsahuje zejména pole ''cwd'', ''description'', ''id'', ''label'', ''startTime'', ''status'', ''tokenCount'', ''tokenSamples'', ''type'', ''model'' a ''contextWindowSize''. Pole ''type'' je jen obecná hodnota typu ''local_agent'', nikoli název použitého subagenta. Pole ''model'' obsahuje skutečně použitý model, například ''claude-haiku-4-5-20251001''.
-Proto se používá konvence v ''description'':
+Pro název subagenta se používá konvence v ''description'':
 <code>
-<subagent_type> · <model> · <short description>
+<subagent_type> · <short description>
 </code>
@@ Řádek 210: / Řádek 210: @@
 <code>
-elite-prompt-architect · haiku · rešerše pricing
+elite-prompt-architect · rešerše pricing
 </code>
-Skript tento popisek rozparsuje a zobrazí ho jako:
+Skript model přečte z ''model'' a popisek rozparsuje. Výsledek vypadá například takto:
 <code>
-elite-prompt-architect │ haiku │ rešerše pricing │ running │ tok:8.1k ▁▄█ 579/s │ 14s
+elite-prompt-architect │ haiku │ rešerše pricing │ Reading subagent-statusline.sh │ running │ ctx:2% │ tok:8.1k ▁▄█ 579/s │ 14s
 </code>
-==== Pravidlo do globálního ''CLAUDE.md'' ====
+==== Pravidlo ve skillu ''calling-subagents'' ====
-Aby skript fungoval dobře i v dalších session, je potřeba dát do globálního ''CLAUDE.md'' pravidlo pro pojmenování dispatchů v Claude Code. Bez toho se sice subagent zobrazí, ale nebude zřejmé, který agent a model běží.
+Pro pojmenování dispatchů v Claude Code je tato konvence uložená ve skillu ''calling-subagents''. ''description'' přenáší identitu subagenta, protože ''subagent_type'' není samostatnou součástí dat pro panel. Model se do ''description'' nepíše: Claude Code předává autoritativní hodnotu v poli ''model''.
 <code markdown>
@@ Řádek 229: / Řádek 229: @@
 ```
-<subagent_type> · <model> · <short description>
+<subagent_type> · <short description>
 ```
-Example: `elite-prompt-architect · haiku · rešerše pricing`
+Example: `elite-prompt-architect · rešerše pricing`
-Why this exact shape: the `description` is the **only** human-readable string that
+Why this exact shape: the task data behind the subagent status-line panel exposes
-reaches the Claude Code subagent status-line panel — the task data exposes no
+`model`, `status`, `tokenCount` and timings on its own, but it does **not** expose
-`name` or `model` field, and `subagent_type` isn't surfaced there either. Encoding
+`subagent_type` — `type` is just the coarse category `local_agent`. So the agent's
-them into `description` is the only way the panel can show *which agent, on which
+identity reaches the panel only through `description`. That visibility matters most
-model, doing what*. That visibility matters most exactly when several subagents run
+exactly when several subagents run in parallel and you need to tell them apart at a
-in parallel and you need to tell them apart at a glance.
+glance.
 - Separator is a spaced middot ` · ` — the status line splits the label on it.
-- `<model>` = whatever you pass in the `model` param (`haiku`/`sonnet`/`opus`/`fable`);
+- The panel's `label` field is **not** the dispatch label. Claude Code computes it as
-  the status line renders it as a colored chip.
+  `progress.summary || description`, and for `local_agent` it fills `progress.summary`
+  every 30 s with an LLM-generated activity line ("Reading runAgent.ts"). A status-line
+  script must therefore read identity from `description` and treat `label` as live
+  activity only — never the other way round.
+- **Never write the model into `description`.** Claude Code sends the real model in
+  the task's `model` field and the status line renders it as a colored chip itself.
+  Writing it by hand is redundant, and when the `model` param is omitted there is
+  nothing truthful to write — placeholders like `session` or `inherit` used to leak
+  into the visible label.
 - Keep `<short description>` genuinely short — the panel truncates to terminal width.
+Legacy `<subagent_type> · <model> · <description>` labels still render correctly:
+the status line detects a model-shaped middle segment and drops it in favour of the
+real `model` field. No need to rewrite old agent definitions, but write new
+dispatches in the two-part form.
 This is purely a Claude Code convenience: it relies on the `subagentStatusLine`
@@ Řádek 262: / Řádek 275: @@
 input=$(cat)
+# ── DEBUG (volitelne): SUBAGENT_SL_DEBUG_DIR=/nejaka/slozka -> dump stdin ──────
+if [ -n "$SUBAGENT_SL_DEBUG_DIR" ] && [ -d "$SUBAGENT_SL_DEBUG_DIR" ]; then
+  printf '%s\n' "$input" >> "$SUBAGENT_SL_DEBUG_DIR/raw.jsonl" 2>/dev/null
+fi
 # ── ANSI ────────────────────────────────────────────────────────────────────────
@@ Řádek 291: / Řádek 309: @@
     fable*)  echo "$BLUE"    ;;
     *)       echo ""         ;;
+  esac
+}
+# Model z pole `.model` (např. "claude-haiku-4-5-20251001") -> rodina "haiku".
+# Toto je autoritativní zdroj; konvence v description je jen fallback.
+model_family() {
+  case "$(echo "$1" | tr '[:upper:]' '[:lower:]')" in
+    *haiku*)  echo "haiku"  ;;
+    *sonnet*) echo "sonnet" ;;
+    *opus*)   echo "opus"   ;;
+    *fable*)  echo "fable"  ;;
+    *)        echo ""       ;;
+  esac
+}
+# Segment v description, který jen duplikuje/zastupuje model → zahodit,
+# ať neteče do popisu ("session", "inherit", "dedeno" = model param vynechán).
+is_model_slot() {
+  [ -n "$(model_color "$1")" ] && return 0
+  case "$(echo "$1" | tr '[:upper:]' '[:lower:]')" in
+    session|inherit|dedeno|zdeděno|zdedeno|default) return 0 ;;
+    *) return 1 ;;
   esac
 }
@@ Řádek 380: / Řádek 420: @@
 echo "$input" | jq -c '.tasks[]?' | while read -r task; do
   id=$(echo "$task" | jq -r '.id // empty'); [ -z "$id" ] && continue
-  # Primární štítek = label|description (subagent_type ve schématu NENÍ).
+  # Identita agenta se čte VÝHRADNĚ z `description` (konvence
-  primary=$(echo "$task" | jq -r '(.label // "") as $l | (.description // "") as $d | (.name // "") as $n
+  # "<subagent_type> · <popis>"); `subagent_type` ve schématu není.
-    | if ($l|length)>0 then $l elif ($d|length)>0 then $d elif ($n|length)>0 then $n else "agent" end')
+  # POZOR: `label` NENÍ štítek dispatche. Claude Code ho počítá jako
+  # `progress.summary || description` a pro `type == "local_agent"` do
+  # `progress.summary` průběžně (à 30 s) zapisuje LLM-generované shrnutí
+  # aktuální činnosti ("Reading runAgent.ts"). Jakmile se první shrnutí
+  # objeví, `label` přepíše description a jméno agenta by z něj zmizelo.
+  # Proto: description = identita, label = živá činnost. Nikdy naopak.
+  descr=$(echo "$task"   | jq -r '.description // ""')
+  label=$(echo "$task"   | jq -r '.label // ""')
+  name=$(echo "$task"    | jq -r '.name // ""')
+  primary="$descr"; [ -z "$primary" ] && primary="$name"
+  activity=""
+  if [ -n "$label" ] && [ "$label" != "$descr" ] && [ "$label" != "$name" ]; then
+    activity="$label"
+  fi
+  # Typy bez description (local_bash: label = příkaz) → label slouží jako štítek.
+  [ -z "$primary" ] && { primary="$activity"; activity=""; }
+  [ -z "$primary" ] && primary="agent"
   # `type` je hrubá kategorie ("local_agent"); ukázat jen když nese info.
   type=$(echo "$task"    | jq -r '.type // ""')
@@ Řádek 390: / Řádek 446: @@
   tcwd=$(echo "$task"    | jq -r '.cwd // ""')
   samples=$(echo "$task" | jq -c '.tokenSamples // []')
+  rawmodel=$(echo "$task" | jq -r '.model // ""')
+  ctxsize=$(echo "$task" | jq -r '.contextWindowSize // ""')
   sc=$(status_color "$status")
-  # Konvence "agent · model · popis" (oddělovač " · " nebo " | ") → 3 barevné části.
+  # Model: primárně z pole `.model` (Claude Code ho posílá), teprve pak z konvence.
-  # Zpětně kompatibilní: 2 díly "model · popis", 1 díl jen popis.
+  _model=$(model_family "$rawmodel")
+  # Konvence "agent · popis" (historicky i "agent · model · popis"; oddělovač
+  # " · " nebo " | "). Model-slot v popisku se zahodí, když model už známe.
   agentseg=""; modelseg=""
   _tmp="${primary// · /$US}"; _tmp="${_tmp// | /$US}"
   IFS="$US" read -ra _segs <<< "$_tmp"
-  _agent=""; _model=""; _popis=""
+  _agent=""; _popis=""
   _n=${#_segs[@]}
-  if [ "$_n" -ge 3 ]; then
+  if [ "$_n" -ge 2 ]; then
-    _agent="${_segs[0]}"; _model="${_segs[1]}"; _popis="${_segs[2]}"
+    _agent="${_segs[0]}"; _start=1
-    for ((i=3; i<_n; i++)); do _popis="$_popis · ${_segs[$i]}"; done
+    # druhý díl je model-slot ("haiku", "session", "inherit"…) → přeskoč ho,
-  elif [ "$_n" -eq 2 ]; then
+    # ale jen když víme model odjinud nebo je to skutečně platný model
-    if [ -n "$(model_color "${_segs[1]}")" ]; then _agent="${_segs[0]}"; _model="${_segs[1]}"
+    if is_model_slot "${_segs[1]}"; then
-    elif [ -n "$(model_color "${_segs[0]}")" ]; then _model="${_segs[0]}"; _popis="${_segs[1]}"
+      [ -z "$_model" ] && _model=$(model_family "${_segs[1]}")
-    else _agent="${_segs[0]}"; _popis="${_segs[1]}"; fi
+      _start=2
+    fi
+    for ((i=_start; i<_n; i++)); do
+      _popis="${_popis:+$_popis · }${_segs[$i]}"
+    done
   else
     _popis="$primary"
   fi
-  # model chip jen když je to známý model; jinak segment vrať do popisu
+  # jednodílný popisek, který je sám o sobě model → ber jako model, ne jako agenta
+  if [ "$_n" -eq 1 ] && [ -z "$_model" ] && [ -n "$(model_color "$primary")" ]; then
+    _model=$(model_family "$primary"); _popis=""
+  fi
   if [ -n "$_model" ]; then
     _mcol=$(model_color "$_model")
-    if [ -n "$_mcol" ]; then
+    [ -n "$_mcol" ] && modelseg=$(printf "%b%b%s%b" "$_mcol" "$BOLD" "$_model" "$RESET")
-      modelseg=$(printf "%b%b%s%b" "$_mcol" "$BOLD" "$_model" "$RESET")
-    else
-      _popis="${_model}${_popis:+ · $_popis}"
-    fi
   fi
   [ -n "$_agent" ] && agentseg=$(printf "%b%s%b" "$BOLD" "$_agent" "$RESET")
   primary="$_popis"
-  # tokens: count + sparkline + rate
+  # tokens: count + zaplneni okna + sparkline + rate
+  # ctx: zaplneni kontextoveho okna subagenta. `tokenCount` je aktualni obsazeni
+  # okna (ne kumulativni utrata), takze procento je primo pomer k `contextWindowSize`.
+  # Format i barvy zamerne shodne s hlavni statusLine (ctx:55% / ctx:93%!).
+  ctxseg=""; ctxpct=""
+  if [ -n "$tokens" ] && [ "$tokens" != "null" ] \
+     && [ -n "$ctxsize" ] && [ "$ctxsize" != "null" ] && [ "$ctxsize" -gt 0 ] 2>/dev/null; then
+    ctxpct=$(( tokens * 100 / ctxsize ))
+    if   [ "$ctxpct" -ge 90 ]; then ctxseg=$(printf "%b%bctx:%s%%!%b" "$RED" "$BOLD" "$ctxpct" "$RESET")
+    elif [ "$ctxpct" -ge 70 ]; then ctxseg=$(printf "%bctx:%s%%%b" "$YELLOW" "$ctxpct" "$RESET")
+    else ctxseg=$(printf "%bctx:%s%%%b" "$GREEN" "$ctxpct" "$RESET")
+    fi
+  fi
   tokseg=""
   if [ -n "$tokens" ] && [ "$tokens" != "null" ]; then
     disp=$(num_fmt "$tokens")
-    if [ "$tokens" -ge 100000 ] 2>/dev/null; then tcol="${RED}${BOLD}"; else tcol="$DIM"; fi
+    # Varovnou roli nese ctx segment; tok zustava neutralni absolutni cislo.
+    # Bez `contextWindowSize` (starsi Claude Code) plati puvodni pevny prah.
+    if [ -n "$ctxpct" ]; then tcol="$DIM"
+    elif [ "$tokens" -ge 100000 ] 2>/dev/null; then tcol="${RED}${BOLD}"
+    else tcol="$DIM"; fi
     IFS=$'\t' read -r spark rate < <(spark_and_rate "$samples")
     # fallback rate: průměr od startu, když samples nenesou čas
@@ Řádek 446: / Řádek 527: @@
   fi
-  # ořez primárního štítku podle columns (heuristika: fixní část ~ 44 sloupců)
+  # ořez popisku a živé činnosti podle columns (heuristika: fixní část ~ 55
-  if [ -n "$primary" ] && [ "$columns" -gt 0 ] 2>/dev/null; then
+  # sloupců — status + ctx + tok/sparkline/rate + elapsed). Popis dispatche má
-    budget=$(( columns - 44 )); [ "$budget" -lt 12 ] && budget=12
+  # přednost (odlišuje paralelní agenty téhož typu), činnost bere zbytek.
-    if [ "${#primary}" -gt "$budget" ]; then primary="${primary:0:$((budget-1))}…"; fi
+  if [ "$columns" -gt 0 ] 2>/dev/null; then
+    budget=$(( columns - 55 )); [ "$budget" -lt 12 ] && budget=12
+    if [ -n "$activity" ]; then
+      pbudget=$(( budget * 2 / 5 )); [ "$pbudget" -lt 10 ] && pbudget=10
+    else
+      pbudget="$budget"
+    fi
+    if [ -n "$primary" ] && [ "${#primary}" -gt "$pbudget" ]; then primary="${primary:0:$((pbudget-1))}…"; fi
+    if [ -n "$activity" ]; then
+      abudget=$(( budget - ${#primary} - 3 )); [ "$abudget" -lt 8 ] && abudget=8
+      if [ "${#activity}" -gt "$abudget" ]; then activity="${activity:0:$((abudget-1))}…"; fi
+    fi
   fi
+  actseg=""
+  [ -n "$activity" ] && actseg=$(printf "%b%s%b" "$WHITE" "$activity" "$RESET")
   # type badge jen když není běžná lokální kategorie
@@ Řádek 468: / Řádek 562: @@
     parts+=("$(printf "%b%b%s%b" "$MAGENTA" "$BOLD" "$primary" "$RESET")")
   fi
+  [ -n "$actseg" ] && parts+=("$actseg")
   [ -n "$status" ]  && parts+=("$(printf "%b%s%b" "$sc" "$status" "$RESET")")
+  [ -n "$ctxseg" ]  && parts+=("$ctxseg")
   [ -n "$tokseg" ]  && parts+=("$tokseg")
   [ -n "$el" ]      && parts+=("$(printf "%b%s%b" "$DIM" "$el" "$RESET")")
@@ Řádek 488: / Řádek 584: @@
   * Hlavní ''statusLine'' a ''subagentStatusLine'' jsou oddělené. Hlavní řádek zůstává pro top-level session, subagenti se zobrazují v agent panelu.
-  * ''subagentStatusLine'' nedostává samostatně model ani skutečný ''subagent_type''. Proto je nutná konvence v ''description''.
+  * ''subagentStatusLine'' dostává skutečný model v poli ''model'', ale nedostává ''subagent_type''. Proto ''description'' používá dvoudílný tvar ''<subagent_type> · <short description>''.
+  * V aktuálním Claude Code je ''label'' pro ''local_agent'' živá činnost, ne identita dispatche: odpovídá ''progress.summary || description''. ''AgentSummary'' přibližně každých 30 sekund zapisuje do ''progress.summary'' krátké LLM-generované shrnutí činnosti. Identita se proto vždy čte z ''description'', zatímco ''label'' se vypisuje jen jako samostatný sloupec s činností.
+  * Starší tříčlenné popisky ''<subagent_type> · <model> · <description>'' zůstávají podporované. Prostřední modelový segment se ignoruje ve prospěch hodnoty z ''model''; nově se ale zapisuje dvoudílný tvar.
+  * ''contextWindowSize'' spolu s ''tokenCount'' určuje ''ctx'' — procento obsazení context window subagenta. Pod 70 % je zelené, od 70 % žluté a od 90 % červené. ''tokenCount'' je aktuální obsazení okna, ne kumulativní spotřeba.
   * ''tokenSamples'' se používá pro sparkline trendu tokenů. Když vzorky neobsahují čas, rychlost se dopočítá jako průměr od ''startTime''.
   * ''columns'' se používá pro ořez popisku, aby se řádky v úzkém terminálu nelámaly.
   * ''cwd'' se zobrazí jen tehdy, když se liší od hlavní session.
+  * Pro diagnostiku lze nastavit proměnnou prostředí ''SUBAGENT_SL_DEBUG_DIR'' na existující adresář. Skript do něj zapíše zachycené JSON vstupy do ''raw.jsonl''.
   * Skripty vyžadují ''jq'', ''python3'' a běžné unixové ''date''.