Syncthing

Vytvořeno: 1.7.2026 | Aktualizováno: 01.07.2026 08:24

Syncthing je open-source nástroj pro průběžnou synchronizaci souborů mezi dvěma nebo více zařízeními. Hodí se pro situace, kdy mají být data uložená na vlastních počítačích, serverech nebo NASu, bez závislosti na Dropboxu, Google Drive nebo jiné centrální cloudové službě. Základní informace jsou na oficiálním webu a podrobnosti v oficiální dokumentaci.

Syncthing řeší automatickou synchronizaci vybraných složek mezi zařízeními. Typicky běží jako služba na notebooku, desktopu, domácím serveru, NASu nebo Raspberry Pi a průběžně kopíruje změny mezi zařízeními, která jsou zrovna dostupná.

Praktické scénáře:

• synchronizace dokumentů mezi desktopem a notebookem,
• synchronizace poznámek, například Obsidian vaultu,
• sdílení pracovních adresářů mezi více vlastními stroji,
• přenos souborů mezi domácím serverem/NASem a klientskými zařízeními,
• jednoduchá náhrada osobního cloudu bez provozu plnohodnotného Nextcloudu.

Syncthing není primárně zálohovací systém. Umí sice verzování souborů, ale pokud se chyba nebo smazání synchronizuje na všechna zařízení, stále je potřeba mít samostatné zálohy.

Podle úvodního návodu se Syncthing nastavuje tak, že se nainstaluje na obě zařízení, spustí se lokální webové rozhraní a zařízení se navzájem spárují přes Device ID.

Základní princip:

1. Syncthing se spustí na každém zařízení.
2. Každé zařízení má vlastní kryptograficky odvozené Device ID.
3. Zařízení se musí navzájem přidat do konfigurace.
4. U každé složky se nastaví, se kterými zařízeními se má sdílet.
5. Změny souborů se pak automaticky synchronizují mezi povolenými zařízeními.

Webové GUI běží standardně lokálně na:

http://127.0.0.1:8384/

Device je jedno zařízení zapojené do synchronizace. Může to být notebook, desktop, server, NAS nebo telefon. Zařízení se identifikují pomocí Device ID.

Folder je složka, kterou Syncthing synchronizuje. Každá složka má vlastní ID, lokální cestu a seznam zařízení, se kterými se sdílí.

Konfigurace složek podle dokumentace ke konfiguraci podporuje několik režimů:

• Send & Receive — běžná obousměrná synchronizace.
• Send Only — zařízení změny pouze posílá a nepřijímá vzdálené změny.
• Receive Only — zařízení změny pouze přijímá a neposílá vlastní úpravy dál.
• Receive Encrypted — režim pro nedůvěryhodné zařízení, kde mají být data uložená šifrovaně.

Podle bezpečnostních principů Syncthingu je komunikace mezi zařízeními chráněná přes TLS. Zařízení se při navazování spojení ověřují podle certifikátu, jehož otisk je reprezentovaný jako Device ID.

Důležité poznámky:

• Device ID není tajné heslo, ale veřejný identifikátor zařízení.
• Soukromé klíče a konfigurační adresář zařízení je potřeba chránit.
• Kdo získá klíče a konfiguraci zařízení, může se za něj vydávat.
• Discovery a relay servery mohou pomoci najít zařízení za NATem, ale vlastní synchronizovaná data mají být mezi zařízeními šifrovaná.
• Webové GUI je ve výchozím stavu dostupné jen z lokálního stroje.

Syncthing umí zařízení hledat automaticky. Lokálně používá LAN discovery, mimo lokální síť může použít globální discovery server. Pokud nejde navázat přímé spojení, může se použít relay server.

To je praktické hlavně u notebooků a domácích připojení za NATem. Z pohledu soukromí je ale dobré vědět, že discovery a relay infrastruktura může prozrazovat metadata typu Device ID nebo IP adresu. Obsah synchronizovaných souborů tím nemá být zpřístupněný.

Syncthing lze instalovat jako běžnou aplikaci nebo službu podle operačního systému. Projekt poskytuje release balíčky, existují balíčky pro linuxové distribuce a dá se provozovat i v Dockeru.

Základní spuštění jádra Syncthingu:

syncthing

Po prvním spuštění Syncthing vytvoří konfiguraci, vygeneruje klíče zařízení a otevře nebo nabídne lokální webové rozhraní. Pro trvalý provoz na serveru je vhodné nastavit běh jako službu přes systemd, Docker, NAS balíček nebo jiný service manager.

Syncthing dává smysl hlavně tam, kde:

• data mají zůstat na vlastních zařízeních,
• není potřeba centrální cloudové úložiště,
• synchronizovaná zařízení jsou aspoň občas současně online,
• stačí sdílení mezi známými zařízeními,
• je potřeba jednoduchý provoz bez větší serverové aplikace.

Typický domácí setup může vypadat tak, že NAS nebo domácí server běží trvale a notebooky/desktopy se k němu připojují podle dostupnosti. Server pak funguje jako stabilní uzel, přes který se data dostanou i mezi zařízení, která nejsou online ve stejný okamžik.

Syncthing není ideální pro:

• spolupráci mnoha náhodných uživatelů,
• sdílení souborů přes veřejné odkazy,
• kancelářskou realtime kolaboraci nad jedním dokumentem,
• detailní oprávnění na úrovni uživatelů a skupin,
• situace, kde žádné dvě synchronizované strany nejsou nikdy online zároveň a neexistuje trvale běžící mezilehlý uzel.

V takových případech bývá vhodnější Nextcloud, běžné cloudové úložiště, Git nebo jiný systém podle typu dat.

Podle dokumentace k příkazové řádce je hlavní aplikace command-line program se zabudovaným webovým rozhraním a HTTP API. Díky tomu se dobře hodí jak na desktop, tak na serverový provoz.

Pro infrastrukturu je zajímavé hlavně to, že jde o relativně jednoduchou službu: nepotřebuje databázový server, centrální backend ani uživatelský účet u třetí strany. Každé zařízení je samostatný uzel a důvěra se nastavuje explicitně mezi konkrétními zařízeními.

• GitHub — syncthing/syncthing
• Syncthing — oficiální web
• Syncthing Documentation
• Syncthing — Getting Started
• Syncthing — Configuration
• Syncthing — Security Principles
• Syncthing — Command Line Operation